Růžové brýle

Minulý týden jsem zde vyvěsila takovou sérii podivných obrázků, které mi asi během 20 minut vyplivl internet a já si to nějak podvědomě uložila v hlavě, dokud se to tam nespojilo. Asi jsem tím chtěla (více nebo spíš méně úspěšně) reflektovat na takový divný bloggerský trend víc fotit pitomosti a dávat je do koukavých rádoby koláží, než psát a hlavně přemejšlet nad psaním. Jo, jasně, já si s nějakou formou  a vlastně ani obsahem taky moc nezadám, ale ani nečekám, že se o mě bude psát jako třeba o Adě z MP v magazínu MF Dnes, že jo :o)  Shrnu to - nerozumím tomu, když má někdo blog plnej fotek či koláží v dnes tak moderní bílej kombinaci s jemnými akcenty barev počůranýho sněhu a krom názvu články žádnej text, přes to má třeba tisíc followers. Ode dneška dělám taky super koláže, ať mě lidi začnou číst, tady je první, recyklovanej článek z minula, protože v recyklaci je naše síla! Tak!

Hřbitov pro skřítky

Když mi bylo čtrnáct, utrácela jsem strašný peníze za gotický hadry, vypadala jsem jako Samara, válela se v Olšanech po hrobech a za symbol mužství jsem považovala dlouhý vlasy a špičatý zuby :-). Shrnuto, podtrženo, byla jsem trapná. Letos jsem se jela projet v HK o dušičkách na hřbitov taky, ne však rušit mrtvé, ale prostě jen do přírody, něboť v HK mají jedinečný lesní hřbitov. Skutečně je to les, ne pouze pár vzrostlých stromů mezi hroby, chodíte po úzkých cestičkách jako vyšlapaných od lesní zvěře mezi borůvčím a borovicovým náletem, tu a tam mezi mechem vykukuje malý náhrobek, připomínající spíš keltskou stélu. Nyní o svátku mrtvých byl každý hrob prozrazen květináčem listopadek a několika mihotavými plamínky svíček. Už mě nevzrušuje žádná umrlčí romantika jako před pár  lety, ale spousta malých detailů v lese, mohylky a stavby z kamínků, kteří tvoří celek vypadající jako tisíce domečků pro skřítky :-)

Jako nedůstojné a urážlivé jsem shledala letáky Vesmírných lidí, které ležely skoro na každém hrobě a snažily se nám vnutit, že jsme očipováni ještěry z pekel. Dost hloupý způsob reklamy, tedy. Každý který jsem viděla jsem sebrala a nakonci procházky jsme jich s Kal-Elem měli pěknou hromádku. Smutně však připouštím, že to očipování je možná reálná hrozba.

NEZMEŠKEJTE! Knižní bazar 2011

V pobočce Městské knihovny Hradec Králové na Eliščině nábřeží je až do 21.října výprodej vyřazených knih za

  !!!!       2 kč           !!!! 

Knihy jsou doplňovány každý den a nastrkány do polic bez ladu a skladu, takže nehledejte nic konkrétního. Jediná možnost je jezdit očima po titulech a brát všechno, co vás jakkoliv zaujme, u ničeho se nezdržovat. Jsou zde dvě místnosti nacpané knížkami, i když to budete flákat, nestihnete odejít dřív než za půl hodiny. Můj tip, vemte si velkou tašku (nebo jako kluk na obrázku - přijel s krabicema a rudlem) :o) Já zde nakoupila 45 knížek za 90kč, Kal-El to má ve skříni, která se jimi z poloviny naplnila :-) Jednou z nás budou moc vzdělaní mamka a taťka.

Záhadný pan Dor

Dnes jsme se dozvěděly výsledky deváté meziklubovky na fleru. Umístily jsme se dobře, ale mohlo být i líp. Avšak na vítězství jsme si žádný zálusk neměly, co bychom s ním dělaly? Tvoříme věci pro radost a do soutěží chodíme spíše trochu z recese, to že jsme pokaždé postoupili do druhého kola a dokonce se vždy umístily v první pětce, je samo o sobě dost velké vítězství :-)
Každopádně pa Dor vám děkuje za přízeň a pokud máte zálibu v mazlíčcích, kteří vám spíš ukradnou spoďáry než že by se pomazlili, můžete se pokusit domestikovat.

http://www.fler.cz/zbozi/zahadny-pan-dor-2034074

Mourkova dílnička

Tohle je náš stánek na vůbec prvním trhu v našem životě. Máma byla znechucená, já se bavila. Na fotkách ještě není vybaleno všechno zboží, ještě se hodně upravovalo a přesouvalo, ale to už chodili zákazníci a nebyl čas fotit. Přímo naproti nám byli cigáni s kolotočema a jeden takovej obzvlášť drsnej mlaďoch obsluhoval řetězák pro děcka. Byl celý den v černý kožený bundě, měl na sobě spousta zlata, po stranách vyholenou hlavu a hrál si s boxerem, no prostě typ, kterýmu bych děcko nesvěřila ani na 9,5 vteřiny. Pokukoval po nás a tvářil se, jako by nás chtěl sežrat :-D

Dýňová poblívka

Nenechte se zmást p otéto delikátesní polívce se neblije, jak by mohl napovídat můj rádoby vtipný nadpis, anóbrž po ni máte v bříšku jak v pokojíčku, jak by řekl můj dědeček. Vařila jsem ji s Kal- Elem, kerý to všechno vymyslel a pracně dýňu hýčkal už od semínka. Chtěla jsem nafotit postup a výsledek, ale při postupu jsem nestíhala, protože rodina chtěla jíst přesně v poledne a při výsledku vlastně taky ne... protože polívčička byla tak dobrá, že než jsem si uvědomila, že mám fotit, byly už prázdné talíře.
1. Trochu chaotické a improvizované krájení dýně v rožku kuchyně neboť mamička musila zrovinka balit balík z fleru, 2. Zdlábnutá a téměř zdlábnutá polívka

RECEPT! ( plný hrnec pro celou rodinu a ještě zbude na přidání)

1kg dýně ( +- normální hókkaidó)

olej

velká cibule

masox

smetana 12%

kari

sůl

pepř

(starý rohlík na osmažení, kys. smetana, špek -vše podle chuti)

Nakrájenou cíbu osmahneme v hrnci na oleji do zlatova. V této fázi je možné přidat i nakrájený špek, ono to pak hezčejc voní. Přilejeme 3 litry vody, hodíme nakrájenou dýni a až začne vařit, hodíme tam dvě kostky masoxu. Vaříme do změknutí (asi 20min.), odstavíme, necháme trochu zchladit a  tyčovým mixérem rozmixujeme. Poté dáme opět vařit, přidáme sladkou smetanu a dochutíme pepřem, kari ( nebo i muškát) a popřípadě ještě trochu dosolíme.

Polívka se může podávat se lžičkou kys. smetany a osmahnutou žemlou.

Základ receptu mám někde z internetu, tohle je moje a Kubajzova vylepšená verze pro masožrouty :-) 

CIAF 2011

Poprvé jsem byla na CIAFu, když mi bylo 9 let. Dodnes si pamatuju, že jsme seděli s rodiči pod stromy u cesty, která vedla na severovýchod. Kubajz mi tvrdil, že žádná taková cesta není, že když nepůjdeme na letiště, že nic neuvidíme a na letiště nepůjdem, protože to je drahý, na blind taky nepůjdem, protože to je daleko a tak radši nepůjdeme vůbec! Tak s tím si na mě teda nepřišel a poprvé jsem si dupla a řekla mu ať drží zobák, že když to nenajdu, může mě potrestat. Držel zobák a jel za mnou a držel ho i skoro celou dobu po tom, co jsme ono místo  našli a koukali na letadla, trucoval a prý ho to nebavilo. Mojho chlapa vlastně skoro vůbec nebaví klučičí věci, zbraně, bunkry, letadla... on by jen vařil a uklízel :-D
BTW. Kdo je fanda hezkých čmáranic na zdi, tak Hradecké letiště je jimi moooc hezky potentočkovaný. Jak napovídají tagy, jsou to díla sprejerů z celýho světa, většina z nich vzniká pravděpodobně při příležitosti konání Hip Hop Kempu. Rozhodně se na to líp kouká než se to fotí:-)

ě

Trochá práce

V srpnu jsem měla trochá moc práce. Brigáda v týdnu, víkendy jsem lítala mezi HK a domovem, doma byli závody formulí nebo turistický pochod s mnohaletou tradicí a je to vždycky událost. Pro mě to byla událost hlavně proto, že jsem tam na trzích měla stánek se svojí keramikou a šperky. V HK, pak byla Eliška a CIAF. Jeden týden jsem taky byla v Litomyšli, kde jsme měli s archeologama praxi. Kopali jsme v areálu zámku, v Bedřichově rodném domě, pivovaru a piaristické koleji. I když to byla práce indoorová, z čehož jsme byli trochu překvapení, nakonec to bylo naše štěstí, neboť celý týden chcalo jak z protrženýho měchějře. Co bychom bejvali dělali na obchvatu v Chrudimi? Nakonec za Litomyšl každej děkoval :-)

1. nálezy, 2. bádáme, 3. dobádáno .-), 4. nálezy - čelist (snad lidská, nevím, nejsem antropolog) a kančí kel, 5. banda archeologů z UHK, v očích je po týdnu vidět naděje, bo ny, máme po šichtě a jede se dom!

Všechny dívky touží být krásné

Jen já toužím být chytrá :-) Můj expřítel mi říkal, že nejsem ženská, ale napůl chlap a napůl zvíře. Přátelé, moje pokusy o módu narazili na zeď z pohodlnosti, kterou si kolem sebe stavím od doby, kdy mi maminka poradila, ať začnu nosit podprsenku, k čemuž jsem se dodnes neodhodlala. Pokud skutečně jsem nějaké zvíře, pak to musí být kobyla, ba právě ta kovářova, co chodí bosa, poněvadž živíce se výrobou šperků, nejsem schopná nosit bižuterii. Vadí mi, překáží, klinklá a mě to rozčiluje. Tedy, krom malých stříbrných naušnic se musím spoléhat na svou fyzickou krásu (haha) a lesk svých očí (ha). Co jsem já na parádivosti jako dítě potratila, holčičky fotící pro Sophii Morin dostaly nášupem.
Chuděrky ve dvanácti jim nutí podprsenky! :-(
Článek o snobské zhůvěřilosti pro dcerky ze zlaté klícky čtěte na fashionista.com

Kválíci

Nikdy jsem moc nešila, spíš to byly jenom pokusy o šití, vyráběla jsem si hlavně kostýmy na LARP a tak. Před nedávnem mě ale popadla chuť ušít si sukni ( a hrozně se mi povedla) a když už to bylo vytažené, dala jsem se do vyrábění zajochů. No nejsou ňuňánkovatí?

Tam u nás na venkově. S Ká jsme chytili užovku. On se jí bál, ale já jako dítě koukala na Kdo přežije a taky MacGyvera, tak vím, že když ju chytnete za vocas, tak vás nekósne. Teda může vás kósnot do břicha, tak si ju držte dál vod těla. Tam u nás děláme makrely. Ká je rybář, tak nad tím vohrnuje nos, poňvaďž von má dvakrát tejdně pstruha, ale u nás se žere skromno. Byli jsme na granátech, plánujeme, že jednou najdem velkej jako nehet u palce a budem bohatý, zatím máme ale jen takové prťky. Zkouším vymyslet nějaký rafinovaný způsob, jak se slepit dohromady. 

en

Gira

Ká ví, že moje nejoblíbenější zvířátka jsou osel a koza, bůh ví proč mi ale pořád nutí pejsky. Pokud jde o Giru, nijak mě neuchvátila, focení ji nudilo a pořád zívala. Ká z ní byl ale celej rozněžněnej, asi  jako já, když si hraju s munčičákem. Jaké  přetvářky jsme my ženy schopny pro naše muže?

V HK na nábřeží byly keramické trhy. Byla jsem moc šťastná, že se tam se mnou vydal můj Ká a jeho maminka, Ká byl ale hned otrávenej a náladu mu nezlepšila ani moje nabídka, že mu koupím na co si ukáže. Nechtěl ani pražený oříšky, protože má na ně alergii, ani štramberský uši, protože v  nich jsou oříšky a ani pivo! Proč, když v něm nejsou oříšky?!
Chtěla jsem si nafotit tu spoustu krásných věcí, ale výrobců/ prodavačům se to očividně nelíbilo, tak jsem vždy cvakala jen tak nenápadně od boku. Nemálokrát jsem vyfotila jen boty, nohu stolu a trávník :-)

Koupila jsem si dva velké hrníčky s mléčenkou, vše kobaltově modré s puntíky a dva malé a křehoučké ptáčky foukané ze skla.

Věrni zůstanem!

Domácím kyselým okurčičkám!

Vosumdesátky