Úsporné Velikonoce

Když jsem loni dělala velikonoční vajíčka, chtěla jsem, aby byla originální a nechtěla jsem investovat moc peněz. Nakonec jsem si poradila s tím, co bylo doma, dvě barvy co zbyly z předešlého roku (červená a modrá) a nějaká krajka, kterých mám celou krabici. Jediné za co jsem tedy nakonec utrácela byla vajíčka samotná.

Rozdělila jsem je na tři díly, protože jsem po nabarvení červené a modré nálevy smíchala a vytvořila fialovou. Byla dost tmavá, doporučuji modrou trochu šetřit. Potom jsem herkulesem nalepila krajku, vyleštila sádlem a bylo hotovo. Koledníci byli nadšení, prý jim bylo doma líto to rozbíjet a já s tím přitom neměla skoro žádnou práci! :-)

Plavat v popelnici

Sama sebe bych nazvala třeba záchranářem, ale kdekdo jinej by o mě řekl, že jsem čunka. Když vidím u popelnic ležet něco zajímavýho, seberu to. V mým okolí to dělá spoustu lidí a pochvalujou si, co všechno už touhle cestou získali. A taky znám spoustu lidí, co se diví, že to mám zapotřebí, říkají o mě, že jsem bufeťačka, že to je humus a ty věci jsou plný nemocí. Ale kdepak.

     Když jsem ještě bydlela před nějakou dobou na kolejích, našla jsem u popelnic dva taburetky. Hrozně se mi tehdy hodily, na kolejích nebylo nic, sedět jsem mohla tak maximálně na posteli a byla jsem ráda, že mám nějaký svůj kus nábytku. Vydrbala jsem je suchou pěnou co mě síly stačily a zcela určitě vnich nezůstal ani jeden mikrob. 

     Můj křeček Mireček bydlí v terárku, které někdo nechal před kontejnery. Vydrbala jsem to pískem, vysavovala a jak je v něm šťastnej.

     Začátkem zimy jsem byla s Kal-Elem na procházce a  v centru města asi někdo vyklízel byt. Popelnice byla narvaná zajímavými věcmi a hned nahoře ležela úplně luxusní lampa. Kal-El se za mě styděl, co že se to přehrabuju v odpadcích a táhnul mě pryč. Kromě té lampy tam bylo určitě spousta dalších pokladů, ale ty už byly asi určeny někomu jinému. Na tu lampu  jsem pak doma měla skleněný kryt, praděda měl za první republiky koloniál a když ho pak rušil, věci ukryl na půdě. Protože šetrnost je asi vlastnost všech generací mojí rodiny, tak se ty krytky zachovaly dodnes a já si můžu vesele svítit...

A taky zrcadlo, starožitné vánoční ozdoby, botník  a spousta dalších drobností...

Některý lidi (řekla bych, že to budou takový starý školy) předpokládají, že některé věci, co vyhazují, by se mohli ještě někomu hodit a tak je rovnou pokládají vedle popelnic. Považuju to za velmi moudré a solidární. Tady u nás v Gratzu je spousta bezdomovců a jejich živobytí stojí na tom, že se svým dvoukolákem objíždějí sídlištní kontejnery a hledají, co by ještě mohli použít. Když jsem u Kal-Ela, občas je z okna kuchyně pozoruju a vždycky jim fandím. Občas i já přes svoji šetrnost musím něco vyhodit. Cokoliv ale smrdí recyklovatelností pokládám vedle a opravdu většina z těch věcí si do druhého dne našla nového majitele. Nejvíc mě potešilo, když si jeden místní bezdomovec nakládal do dvoukoláku balík přečtených časopisů a pro mě již nezajímavých knížek. Vidno, že v životní bídě je ještě čas pro duševní potěchu!:-)

Nevím už, jak dlouho to je, ale v Novém Prostoru jsem četla článek o lidech, kteří se tímto způsobem i uživí. Podle mě to ukazuje na jednu nemoc naší civilizace, totiž opravdu ohromná nadprodukce odpadu. Ve vší své pošetilosti věřím, že jednotlivec může něco změnit. Že já svým šetřením, schováváním každý igelitky a pytlíku od rohlíků a všema možnejma ne uplně populárníma eko aktivitama třeba přesvědčím aspoň jednoho člověka, že tahle cesta má naději.

DIY: Vánoční svícen z objímky na žárovku

     Místo, kde bydlím, je bez přehánění squat nebo aspoň bylo, než jsem sem přišla. Můj pokoj byl vybydlenej od nějaké cigánky, ale teď je v něm hezky a útulno. Vedle je ještě jeden pokoj, kde jsem zatím měla sílu jen vyházet nejhorší bordel, vymést pavučiny, zabít asi miliardu pavouků a utřít prach. Strhaný tapety na stěnách a oloupanej strop musí počkat do jara. Při tom uklízení jsem ale našla naprosto geniální věc, starou porcelánovou objímku na žárovku. Prohledejte vaše půdy, je to takovej docela častej odpad, kterej není těžký sehnat. Když jsem ji tak držela v ruce, hned mi bylo jasný, že z toho bude hezkej svícen.

     Výroba je dost jednoduchá. Z objímky odstraníte kleštěma dráty a plíšky, chce to trochu zabrat. Poté už do toho jen strčíte svíčku a nějaký ty ozdobičky okolo. Ty tam nejsou jen pro krásu, ale svíčku v objímce trochu ukotví. Já vymyslela hned čtyři varianty s úplně obyčejných věcí, co jsem našla doma. 

     Tak jsem dala věci, která byla na vyhození, zase nové místo na světě. Hezké je, že byla určená ke svícení a zase se k němu vrátila. U mě se svátky slaví prostě undergroundově :o)

Jak užít podzim

Blogeríny teď hodně píšou o tom, jak přežít podzim. Tyhle nafrněný holky, co nic nevydržej a pořád jen přežívaj místo aby žily to mají fakt těžký. Já vidím podzim úplně v pohodě. Začíná období, kdy v chalupě roztápíme krásný velký krbový kamna, která vydávají sálavé teplo a je to moc příjemný. Uvařím si čaj, zapálím aromku, otevřu knížku a větší pohodu už si ani neumím představit. Příroda je taková unavená, ale pořád přátelská a v lese teď bývá moc krásně. Já se šla nedávno projít s bratrem a natrhali jsme si pár posledních pěkných kopřiv na kopřivovou polívku. Někdo tvrdí, že je to jarní polívka, ale kdepak- hezký kopřivy jsou pořád, stačí koukat a nebrat hned ty přerostlý příšery, co rostou u cesty. Recept je až směšně jednoduchej a tak určitě doporučuju vyzkoušet! 

1 cíba 

3 velký hrsti nasekaných kopřiv

2 hrsti ovesných vloček

1 vejce

Zakysaná smetana

5 stroužků česneku

2 litry vody

olej na smažení

sůl, pepř, muškátový oříšek, zeleninový bujón

No prostě osmažíš cíbu, hodíš tam kopřivy, spaříš je. Zaleješ vodou, , když začne vařit, hodíš tam dvě kostky bujónu ( a nebo můžeš rovnou použít vývar, když je) a vločky. Pak povaříš (stačí pár minut), vmícháš smetanu, sůl, pepř, muškát a česnek a rozklepneš vajco. V podstatě hotovson, jen je dobré to podávat ještě s osmaženým chlebíčkem na kostičky (ten můžeš taky připravit na česneku) a nebo třeba s veganskejma nudlema od Damodary.

Jo a víte, že tahle polívka se vaří už od pravěku? No fakt, jsou o tom studie, kdy zkoumali orgamický usazeniny na dnech nádob. Ale používali jiný dochucovadla, třeba místo pepře kokošku pastuší tobolku, ale princip asi zůstává pořád stejný.

Nemám ráda lidi, co nadávají na pronikání halloweenských oslav do naší kultury. Já to vidím pozitivne. U nás se tohle období opravdu chápe hrozně depresivně. Chodí se na nucený procházky na hřbitov a mluví se pořád o smrti a strachu z ní. Amíci se k tomu postavili jinak. Smrt nemůžeš porazit, tak si z ní aspoň udělej prdel. A vůbec tomu nemusíte říkat halloween, ale třeba předvečer všech svatých (tak tomu říkali v Harry Potterovi) a dělat děckám radost sladkostma je přece taky fajn. Vždyť ta výhružka Sladkost nebo lumpárna je tak roztomilá! A vydlabaný dýně, to taky musí mít každej rád! :-) Ve Všestarech (tam jak stavíme ten archeopark) udělali dokonce soutěžní výstavu. Taky si ten podzim užívají a nepřežívají! Život je moc krátkej na to, abychom mi mohli dovolit ztratit několik měsíců v roce tím, že musíme zavřít oči a něco přetrpět. 

Sbírat a hrát

Řekla bych, že jsem solidně imunní vůči všeljakým lákadlům a svodům moderního světa. Nemám žádnou nutkavou potřebu pálit si zobák při každým lehčím záchvěvu nervozity a nemám ani žádnou z těch milionu úchylek, co dneska lidi maj, třeba  závislost na řezání se/joggingu/automatech/ propichování lecčeho/sexu/alkoholu/zdravé stravě/... Ovšem trpím zcela nevinnou náklonností k hraní kartiček Magic: The Gathering.
Poprvé jsem se s nimi setkala u svýho prvního kluka, ale tehdy se mi to zdálo složité a hlavně pro mužský! Dnes, po letech, kdy už vím, že žena musí být taky trochu chlap, aby přežila ve světě plným žraloků, není problém přejímat kromě mužských povinností i mužskou zábavu. Naučit se to hrát nebylo zrovna jednoduché. Neměla jsem k tomu žádného zkušeného hráče, jen ochotného, zatím posledního kluka, který se mnou procházel ty mraky více či méně ( spíš méně) srozumitelných pravidel. Hrajeme asi půl roku  a jeho jsem vyslala do Koňákova, kde je ofiko herna, na výzvědy, ať okoukne, jak to tam funguje. Dojmy dobrý, tak snad i já se v blízkém budoucnu vydám na svůj první turnaj.

Hrozně chci, aby medžiky hrálo co nejvíc lidí!!!!
Netušíte totiž, jak je to super. Jak je to promyšlený! Jak je to poctivě udělaný! Jak se v tom můžete najít a seberealizovat! Je to vlastně strašně osobní záležitost, barva, za kterou hrajete, představuje princip, který je vám někde vevnitř blízký a v rámci barvy ještě tvoříte strategie, které víc podrthují to, co do té hry dáváte. Navíc, protože už vyšlo několik tisíc kartiček, si i mezi nimi můžete najít něco, co máte rádi. Já třeba miluju kartičky s archeologickou tématikou (jak jinak).

Můžete být koňák, lolitka, číšník, samuraj nebo já nevim co, ale vždycky je to karta pro vás, no to je supr, ny? Navíc na rozdíl od počítačových her tohle člověka nedělí od společnosti. K tomuhle tu společnost naopak potřebuje, takže se z nikoho nemůže stát samotářskej podivín... Chci, aby všichni hráli medžiky!!! :-)

Numero uno v tom, co nesnáším

      Je mi strašně líto toho kluka, co píše blog 1000 věcí, co mě serou. Když člověka sere tolik věcí, tak musí být v životě děsně nešťastnej, protože vstávat nasranej a usínat nasranej není dobrý pro duševní zdraví. Když to tak vezmu, mě na celým světě sere asi pět věcí. Dalších pár věcí mě štve, což je takovej slabší odvar od sere, ale den si tím ničit nenechám. Spousta věcí mě pak dokáže na chvíli vytočit, ale za deset minut o nich nevím. Celkově se tedy považuji za docela stabilně flegmatickou bytost o občasnými výkyvy, které jsou vyjímkou, jež potvrzuje pravidlo. Jeden výkyv přišel právě teď.
      Jakkoliv jako blogerka jsem zvykla slovně prostituovat svoje vědomí i nevědomí do bezvědomí, paradoxně nenávidím internetovou komunikaci. Je to moje numero uno mezi všemi nasranostmi světa. Nenávidím, psaní emailů, komentářů, popisků ke zboží v mém internetovém obchodě, nesnáším fóra a jejich uživatelky. Nesnáším smajlíky a to, že bez nich už dnes téměř nelze existovat. Pokud chcete vypadat jako přátelská, milá a vstřícná osoba, musíte ve svém příspěvku alespoň jednou použít smajlíka. Rozhodně ho musíte použít kdykoliv, když pokládáte otázku, která začíná PROČ. Když to neuděláte, domorodkyně na fóru vás osočí, že jste agresivní a konfliktní osoba a upadnete na fórové společenské dno. Extrémní  situace nastávájí na mimibazaru, kde jsem mezi osobami s absolutně změklým mozkem vydržela jeden den. Nyní mám dezertérské tendence i na votočvohoz. Očekávala jsem, že v mladém kolektivu, bude konverzace odlehčená, nadnesená, veselá, bez tabu a inteligentní! Ani náhodou, žádná holka zde nedokáže napsat příspěvek, aby tam tajně neukryla reklamu na svoje obnošený hadry a pak přihodí pár omluvnejch smajlíků, většinou tak do padesáti.
         Za měsíc jsem si udělala svou bezsmajlíkovou dietou zástup nepřítelkyň a téměř zruinovala svoje už tak nefungující kšefty. Pomalu se učím sem tam toho ksichta plácnout, ale je to tak, tak tupý! Bohužel kydat takové hlášky jako, máš moc krásné zboží, moc krásnej avatar, miluju tvůj fashion blog, pojď budeme nejlepší kamarádky! se asi nenaučím nikdy...