Bydlet jako skřítci

Hlína mě živí a hlínou žiju. Moc ráda bych taky řekla, že v hlíně žiju, avšak nikdy to nebude pravda, dokud si nepostavím opravdický cobs house.
Jako student archeologie jsem už spala v lecčems. Když takhle projíždíme skanzeny, zkoušíme obyvatelnost všeljakých pravěkých obydlí, od zemljanky zaházené listím, přes zemnice, až po krásné kůlové dřevostavby. Tyto přírodní doby mají neobyčejné kouzlo a vesměs jsou zcela pohodlné, až do doby, kdy si chcete zatopit a zjistíte, že dům nemá komín :o)
Nevím, jestli první cobs house byl postavený nějakým fandou pravěku nebo zatvrzelým ekologem, každopádně dnes v nich můžete rozhodně počítat s komínem, ba i záchodem, sprchou a vším ostatním, co běžný dům potřebuje. O tom, jak se staví ekodomy ve světe bylo v televizi odvysíláno spoustu reportáží (třeba o domě z pet lahví ), u nás to zatím ale takový trhák není. Viděla jsem pár klasických ekodomků na vysočině, takové ty krtčí hromádky porostlé trávou, ale cobs je něco speciálního. Možná i v tom, že na něj nepotřebujete stavitelskou firmu, můžete ho postavit s partou kamarádů a nebo podle knížky, jako to udělali Vilém s Martinem, o nich  píše právě aktuální článek FlerMagu Domeček z hlíny.  

 

Žít v něčem tak obyčejně krásném by mi bylo strašně příjemné. Přírodní materiály mi vnášejí pokoj do duše. Jistě chápu, že to není pro všechny a že někteří prostě dávají přednost luxusu, ale krom ceny, která u takovéhoto domku může být až desetkrát nižší není mezi cobs housem a běžným domem žádný rozdíl v pohodlnosti obývání. Cena skutečně je znatelně nižší. Vždyť hlína je všude, dostatek jí seženete už při kopání základů, zdi pak mají dřevěnou konstrukci a stěny jsou tvořeny slámovými balíky. Skutečné výdaje vznikají jen na profesionálních pracích, instalace elektrorozvodů, vody, plynu,... Dům z hlíny, jaký bych si přála já, by měl mít spoustu malých místnůstek, aby každý měl svoje útočiště. Přála bych si šindelovou střechu a nějakou odhlučněnou zašívárnu pro přítele, aby měl kde cvičit ty svoje kytarový sóla:-). Rozhodně budu potřebovat velikou zahradu, kde se bude pást koza, kterou každý ráno podojím  a dětem udělám super ekobio lupínky.

Květen

Myslím tím Ateliér květen, časopis pro ženy, který vycházel někdy v sedmdesátých letech a podle kterého jsem jako malá šila oblečení na panenky. Když jsem si tuhle uklízela pokoj, vyhrabala jsem jedno číslo, kde mne zaujaly tipy na uvazování šátku. Vlastně něco podobného vychází co rok i dnes v nějakých ženských časopisech, ale tyto obrázky jsou tak hezky barevné a tak pěkně se na to kouká... :-D

 Tyto kabelky mne taky příjemně znepokojují. Krom teho, háčkování se teď všude na netu tak řeší, tak řeším taky, neboť mám velké fashion blogerské ambice :-D Kecám. Nic mi není tak moc ukradený jako být fashion blogerka (ach pardon, správně se teď říká fashion blogerína!). Akorát prostě ráda háčkuju a pořád hledám nějaké solidní nápady. 

Všímáte si, jak jsou modelky na všech těch starých fotkách krásné? Nejsou to vůbec takové dýchavičné zobliny s nezdravě propadlými tvářemi jako dnes, ale rajcovní baby, které úplně stimulují moje jinak heterosexuální libido! 

Satane, vrať nám antifashionistu!

Antifashionisto, kde jsi, POTŘEBUJEME TĚ! Včera bylo pozdě.

http://thesartorialtwist.com/

Plýtvání papírem

Původní nadpis tohoto článku měl být Nejdementnější časopis. Ale nejsem naivní a věřím, že určitě existuje ještě nějaké zbytečnější periodikum než je InStyle magazín. Ke svému štěstí nemám tolik smůly, aby se mi dostalo do rukou.

Jedno číslo InStyle jsem si náhodou koupila v Hradci na nádraží, když jsem si zapomněla knížku do vlaku, přece jen jedu dvě hodiny a nepromarním to koukáním z okýnka. 

Takže, za 50kč jsem si mohla přečíst - MOMENT! - tak u toho se zastavíme, v časopise vlastně není co číst. Je napráskanej fotkama celebrit u nichž jsou popisky. A nejdelší souvislý text? Tak to jsou reklamy, na kosmetiku, služby a podobně. Jako malá jsem vybírala knížky podle toho, kolik tam bylo obrázků, ještě jsem neuměla moc číst a tak mi obrázky pomáhaly přelouskat celou knížku. Čtenářky InStyle se to pravděpodobně nenaučily dodnes. 

Víte proč jsem tak hnusná a nabroušená na jeden v celku neškodný, ač pitomý časopis? Protože mi vzal životní iluzi. Myslela jsem si, že bych taky někdy v budoucnu třeba mohla být in stajl, ovšem "články" typu ,,To musíte mít!" , kde nejsou levnější boty než za 13 000kč a  šaty začínají tak na 40 000kč, mi jasně naznačily, že pro chudou plebejskou krev není ve světě módy místo. A tak stahuji ocas mezi nohy, zalézám do boudy, ale štěkám, štěkám, štěkám! 

Nikdy jsem si nepřipadala špatně oblečená, ač moje oblečení je z 50% zděděný, ze 40% ze sekáče a až těch zbývajících 10% jsem si koupila v normálním obchodě, ale vždy jen ve slevě. Moje trika stojí max do 150kč. Dražší věc by mi ani nedělalo radost nosit! Kristova noho, když jen pomyslím, že někdo si koupí šaty za čtyřicet táců! Vždyť za čtyřicet tisíc já žiju půl roku na škole se vším všudy! Jídlo, kultura, knížky, činže!

Popravdě nevím, jestli se mi víc hnusí  povrchní časopis nebo to bezduché pozlátko, za které lobbuje. Ach jo, když si představím, že jsem za těch padesát káčé mohla mít nový boty nebo kabelku... škoda, že se na časopisy nevztahuje zákon o reklamaci!

DIY: disketový notepad

21. století disketám jako záznamovému médiu odpískalo a já jsem se rozhodla je vzkřísit z mrtvých a navrátit jim jejich pradávnou funkci - ZÁZNAMNÍČEK!

Chtělo by

Hradec, kromě centra a Nového Hradce, leží na úplné placce, proto jsem si sem pořídila kolo a jezdím s ním všude. Je to taková stará plečka od esky, za komančů na tom jezdila mamka. Mě se moc líbí, je takové jednoduché, retro, se starým, tvrdým koženým sedlem. Hlavně se nemusím bát, že by mi ho někdo ukradl, takováhle kola se nekradou. Na stránce http://honestlywtf.com/ jsem našla jednu krásnou věc, kterou si musím na své kolo taky vyrobit.

Vybavuju si, že jsem tu párkrát na nějakých hodně starých kolech viděla, ale tehdy jsem jezdívala na horákovi a neměla tu správnou rachotinu, na kterou by se to taky hodilo. Háčkovat umím, ale moc se mi teď do toho nechce, zkusím mrknout, jestli bych tu neměla třeba nějakou dečku na rozstřihání, třeba by to z toho taky šlo nějak vymyslet. Možná z toho bude nějaký hezký DIY tip.

Recy vjecy

Kategorie recy-věci patří na fleru k těm nejděsnějším. Je tu dost nesourodá směska výrobků, šperky, doplňky do bytu, oblečení. Vše, co kdysy snad bylo k užitku, ale čas to vyřadil z oběhu, se stalo prostředkem cíleného útoku na bezbrannou společnost. Mezi ty snesitelnější záležitosti patří třeba výrobky z pedigu, zvlášť pak, když tuto techniku někdo ovládá, pak se může jednat i o velmi hezké věci. Všem tvůrcům, kteří chtějí prodávat doporučuji, ať své výrobky přeřadí do jiné kategorie, protože mezi tím vším harampádím jim kšefty nepokvetou.

Nejčastěji je tu k vidění oblečení, pro které je společný jmenovatel sekáč. Autorky nakupují trika, mikiny atd. v sekáčích a pak to pomalují. Podíl ruční práce a kreativity na finálním výrobku? 5-10% Navíc je to kolikrát bída, co by se hodila spíš do módního pekla.

http://www.fler.cz/zbozi/ozvena-prirody-1807398

Divadelní festival

Celé roky jsem u  nás na maloměstě hrála divadlo. Byli jsme úspěšný soubor, jezdili jsme po celé republice, ale i do zahraničí. Nikdy jsem nebyla kdovíjaká herečka, ale my nebyli profesionálové, nýbrž amatérští nadšenci a já si divadlo zamilovala, ať už jsem stála na jevišti nebo seděla v hledišti. Hradec pro mě ale nebyl diváckým uspokojením, protože jsem v tamním Klicperově divadle byla už jako gymnaziální student třikrát a vždy jsem byla přinejmenším otrávená. Nejhorší, co můžete v klicperáku vidět, je Shakespeare. Ne však kvůli autorovi (kdo by si dovolil ho kritizovat, že?), ale kvůli režizérovi, který z toho ve snaze přilákat mládí udělal totální paskvil a maglajs. Pověstným už se stal Macbeth, kterýžto odehrával se v pochybném McDonaldu. Boj o korunu z plastových vidliček mě zcela nedojal. Přesycena hradeckými hokusy pokusy jsem raději degustovala pivní speciály, příborské oříšky Gopala a potrsávala na kapely, které tu byly jako doprovodný program.

Doporučení na jazýček: Určitě zkuste jahodový pivní speciál z pívováru Kocour.

Doporučení do ouška: Až uvidíte, že někde hrajou Čokovoko nebo Drobný za  bůra, jděte tam, očičko si taky přijde na své. Jana Budaře znáte, ten to umí taky hezky rozdrnkat.

Doporučení pro kutily: Nevyhazujte ojeté gumy, dá se z nich postavit divadelní scéna ;-)

Kuks

Dostala jsem se na vysoké do druháku, juch! Po několika dlouhých prošrocených týdnech mě přítel vzal na výlet, abychom si trochu odfrkli. Protože jsme chudí študáci, nejeli jsme nikam daleko od Hradce, pouze na Kuks, kde jsem se měla kochat krásnými sochami, neboť prý rozumím umění :-).

Bylo to tam vážně krásné. Chodili jsme okolo cností a neřestí a hádali, která je která. Dovnitř hospitalu jsme se ale nepodívali, protože i zlevněné vstupné pro studenty bylo docela drahé. Byla jsme překvapená, jak špatná přístupová cesta k hospitalu vede. Byla to jen taková polní, traktory rozježděná stezka, mnohem horší pak byla ještě lesní pěšina k Braunovu betlému. Pokud nejste horská koza, ani se tam nevydávejte, neboť je to stejně docela daleko.

Večer den jsme uzavřeli relaxačními koupelemi v městských lázních, kde to je přes léto moc prima, protože tam nechodí tolik lidí, ačkoliv člověk může ležet na terase na lehátku a s drinkem v ruce.