Mourkova dílnička

Tohle je náš stánek na vůbec prvním trhu v našem životě. Máma byla znechucená, já se bavila. Na fotkách ještě není vybaleno všechno zboží, ještě se hodně upravovalo a přesouvalo, ale to už chodili zákazníci a nebyl čas fotit. Přímo naproti nám byli cigáni s kolotočema a jeden takovej obzvlášť drsnej mlaďoch obsluhoval řetězák pro děcka. Byl celý den v černý kožený bundě, měl na sobě spousta zlata, po stranách vyholenou hlavu a hrál si s boxerem, no prostě typ, kterýmu bych děcko nesvěřila ani na 9,5 vteřiny. Pokukoval po nás a tvářil se, jako by nás chtěl sežrat :-D

Dýňová poblívka

Nenechte se zmást p otéto delikátesní polívce se neblije, jak by mohl napovídat můj rádoby vtipný nadpis, anóbrž po ni máte v bříšku jak v pokojíčku, jak by řekl můj dědeček. Vařila jsem ji s Kal- Elem, kerý to všechno vymyslel a pracně dýňu hýčkal už od semínka. Chtěla jsem nafotit postup a výsledek, ale při postupu jsem nestíhala, protože rodina chtěla jíst přesně v poledne a při výsledku vlastně taky ne... protože polívčička byla tak dobrá, že než jsem si uvědomila, že mám fotit, byly už prázdné talíře.
1. Trochu chaotické a improvizované krájení dýně v rožku kuchyně neboť mamička musila zrovinka balit balík z fleru, 2. Zdlábnutá a téměř zdlábnutá polívka

RECEPT! ( plný hrnec pro celou rodinu a ještě zbude na přidání)

1kg dýně ( +- normální hókkaidó)

olej

velká cibule

masox

smetana 12%

kari

sůl

pepř

(starý rohlík na osmažení, kys. smetana, špek -vše podle chuti)

Nakrájenou cíbu osmahneme v hrnci na oleji do zlatova. V této fázi je možné přidat i nakrájený špek, ono to pak hezčejc voní. Přilejeme 3 litry vody, hodíme nakrájenou dýni a až začne vařit, hodíme tam dvě kostky masoxu. Vaříme do změknutí (asi 20min.), odstavíme, necháme trochu zchladit a  tyčovým mixérem rozmixujeme. Poté dáme opět vařit, přidáme sladkou smetanu a dochutíme pepřem, kari ( nebo i muškát) a popřípadě ještě trochu dosolíme.

Polívka se může podávat se lžičkou kys. smetany a osmahnutou žemlou.

Základ receptu mám někde z internetu, tohle je moje a Kubajzova vylepšená verze pro masožrouty :-) 

CIAF 2011

Poprvé jsem byla na CIAFu, když mi bylo 9 let. Dodnes si pamatuju, že jsme seděli s rodiči pod stromy u cesty, která vedla na severovýchod. Kubajz mi tvrdil, že žádná taková cesta není, že když nepůjdeme na letiště, že nic neuvidíme a na letiště nepůjdem, protože to je drahý, na blind taky nepůjdem, protože to je daleko a tak radši nepůjdeme vůbec! Tak s tím si na mě teda nepřišel a poprvé jsem si dupla a řekla mu ať drží zobák, že když to nenajdu, může mě potrestat. Držel zobák a jel za mnou a držel ho i skoro celou dobu po tom, co jsme ono místo  našli a koukali na letadla, trucoval a prý ho to nebavilo. Mojho chlapa vlastně skoro vůbec nebaví klučičí věci, zbraně, bunkry, letadla... on by jen vařil a uklízel :-D
BTW. Kdo je fanda hezkých čmáranic na zdi, tak Hradecké letiště je jimi moooc hezky potentočkovaný. Jak napovídají tagy, jsou to díla sprejerů z celýho světa, většina z nich vzniká pravděpodobně při příležitosti konání Hip Hop Kempu. Rozhodně se na to líp kouká než se to fotí:-)

ě

Trochá práce

V srpnu jsem měla trochá moc práce. Brigáda v týdnu, víkendy jsem lítala mezi HK a domovem, doma byli závody formulí nebo turistický pochod s mnohaletou tradicí a je to vždycky událost. Pro mě to byla událost hlavně proto, že jsem tam na trzích měla stánek se svojí keramikou a šperky. V HK, pak byla Eliška a CIAF. Jeden týden jsem taky byla v Litomyšli, kde jsme měli s archeologama praxi. Kopali jsme v areálu zámku, v Bedřichově rodném domě, pivovaru a piaristické koleji. I když to byla práce indoorová, z čehož jsme byli trochu překvapení, nakonec to bylo naše štěstí, neboť celý týden chcalo jak z protrženýho měchějře. Co bychom bejvali dělali na obchvatu v Chrudimi? Nakonec za Litomyšl každej děkoval :-)

1. nálezy, 2. bádáme, 3. dobádáno .-), 4. nálezy - čelist (snad lidská, nevím, nejsem antropolog) a kančí kel, 5. banda archeologů z UHK, v očích je po týdnu vidět naděje, bo ny, máme po šichtě a jede se dom!

Všechny dívky touží být krásné

Jen já toužím být chytrá :-) Můj expřítel mi říkal, že nejsem ženská, ale napůl chlap a napůl zvíře. Přátelé, moje pokusy o módu narazili na zeď z pohodlnosti, kterou si kolem sebe stavím od doby, kdy mi maminka poradila, ať začnu nosit podprsenku, k čemuž jsem se dodnes neodhodlala. Pokud skutečně jsem nějaké zvíře, pak to musí být kobyla, ba právě ta kovářova, co chodí bosa, poněvadž živíce se výrobou šperků, nejsem schopná nosit bižuterii. Vadí mi, překáží, klinklá a mě to rozčiluje. Tedy, krom malých stříbrných naušnic se musím spoléhat na svou fyzickou krásu (haha) a lesk svých očí (ha). Co jsem já na parádivosti jako dítě potratila, holčičky fotící pro Sophii Morin dostaly nášupem.
Chuděrky ve dvanácti jim nutí podprsenky! :-(
Článek o snobské zhůvěřilosti pro dcerky ze zlaté klícky čtěte na fashionista.com