Růžové brýle

Minulý týden jsem zde vyvěsila takovou sérii podivných obrázků, které mi asi během 20 minut vyplivl internet a já si to nějak podvědomě uložila v hlavě, dokud se to tam nespojilo. Asi jsem tím chtěla (více nebo spíš méně úspěšně) reflektovat na takový divný bloggerský trend víc fotit pitomosti a dávat je do koukavých rádoby koláží, než psát a hlavně přemejšlet nad psaním. Jo, jasně, já si s nějakou formou  a vlastně ani obsahem taky moc nezadám, ale ani nečekám, že se o mě bude psát jako třeba o Adě z MP v magazínu MF Dnes, že jo :o)  Shrnu to - nerozumím tomu, když má někdo blog plnej fotek či koláží v dnes tak moderní bílej kombinaci s jemnými akcenty barev počůranýho sněhu a krom názvu články žádnej text, přes to má třeba tisíc followers. Ode dneška dělám taky super koláže, ať mě lidi začnou číst, tady je první, recyklovanej článek z minula, protože v recyklaci je naše síla! Tak!

Hřbitov pro skřítky

Když mi bylo čtrnáct, utrácela jsem strašný peníze za gotický hadry, vypadala jsem jako Samara, válela se v Olšanech po hrobech a za symbol mužství jsem považovala dlouhý vlasy a špičatý zuby :-). Shrnuto, podtrženo, byla jsem trapná. Letos jsem se jela projet v HK o dušičkách na hřbitov taky, ne však rušit mrtvé, ale prostě jen do přírody, něboť v HK mají jedinečný lesní hřbitov. Skutečně je to les, ne pouze pár vzrostlých stromů mezi hroby, chodíte po úzkých cestičkách jako vyšlapaných od lesní zvěře mezi borůvčím a borovicovým náletem, tu a tam mezi mechem vykukuje malý náhrobek, připomínající spíš keltskou stélu. Nyní o svátku mrtvých byl každý hrob prozrazen květináčem listopadek a několika mihotavými plamínky svíček. Už mě nevzrušuje žádná umrlčí romantika jako před pár  lety, ale spousta malých detailů v lese, mohylky a stavby z kamínků, kteří tvoří celek vypadající jako tisíce domečků pro skřítky :-)

Jako nedůstojné a urážlivé jsem shledala letáky Vesmírných lidí, které ležely skoro na každém hrobě a snažily se nám vnutit, že jsme očipováni ještěry z pekel. Dost hloupý způsob reklamy, tedy. Každý který jsem viděla jsem sebrala a nakonci procházky jsme jich s Kal-Elem měli pěknou hromádku. Smutně však připouštím, že to očipování je možná reálná hrozba.