Vztahuje se k tomu ještě jedna historka. Na zápočet si nás bral po jednom k sobě do kabinetu, zbytek čekal na chodbě. Já šla až mezi posledními a tak jsem tam ztvrdla docela dlouho, každý byl v kabinetě tak 10-15minut. Když na mě přišla řada, vešla jsem dovnitř, nahlásila jméno a on se zeptal ,,A vy máte ty kusy a pokusy?" Přikývla jsem ,,Tak to mi dejte index, máte za jedna" A byla jsem venku za necelou minutu. Zbytek lidí na chodbě docela koukal, ale spíš si museli myslet, že mě vyrazil :-).
O mých kusech a pokusech
S keramickou hlínou pracuji už pár let, ovšem je téměř trestuhodné, jak konzervativní zatím byla moje tvorba. Byla jsem vždy omezená množstvím hlíny, kterou jsem měla k dispozici ke zpracování a účelností výrobku – ať už jsem vyráběla ve školním kroužku nebo později doma v době, kdy už jsme měli vlastní pec, vždy musel předmět něčemu sloužit. Typickým produktem keramického kroužku základní školy byly tužkovníky, vázičky a dózičky všeho druhu. Ve své domácí dílně jsem si už mohla dovolit dělat i ozdobnější předměty, sošky zvířat i dam, účelovost byla však samozřejmá i zde, cokoliv jsem vyrobila muselo být prodejné, neboť se tím pokrývaly náklady na zakoupenou pec, hlínu a glazury. Pro experimenty s abstraktní prostorovou tvorbou nebo naopak s klasickou bustou či torzem nebyl prostor. Umělecky jsem neměla šanci se rozvíjet neboť skutečná poptávka v prodejních galeriích je po věcech milých, hravých, roztomilých nebo vtipných, avšak s malou uměleckou hodnotou.
Od vysokoškolské výuky keramiky jsem měla velká očekávání. Předpokládala jsem, že se konečně setkám s lektorem, který mi snad dokáže pomoct najít vlastní styl, nabídne možnost vyzkoušet si i techniky pro mě zatím neobjevené a inspiruje mě do další tvorby.
V průběhu semináře, na který jsem docházela v letním semestru, jsem měla poprvé možnost vyzkoušet si modelovat bustu, pochopila základy přenášení prostoru reálného objektu do tvarované hmoty a umělecké techniky, které sochaři používají při portrétování.
První portrét, který jsem v životě tvořila byla malá studijní busta Igorova. Malá hlavička mi zabrala několik hodin semináře. Ačkoliv výsledek není zcela podobný předloze, vypadá lidsky a já se naučila, kam správně umisťovat oči, uši, jak tvarovat nos a ústa. Malá busta měla být skicou pro velký portrét ve skutečné velikosti, avšak já toužila zkusit si ještě několik jiných postupů, proto jsem nakonec výrobek doplnila detaily a považuji ho nyní za hotový.
Ve snaze zůstat u hlav jsem zalistovala knihou o díle Constantina Brancousiho, který mě zaujal svým uměleckým vývojem od poměrně klasické sochařiny, přes abstraktní pojetí člověka až zcela jednoduchým sexuálním idolům, kdy už experimentoval se schématičností a materiálem. Z jeho tvorby jsem se inspirovala hlavami, které byly zjednodušeny v co největší možné míře. Jednu jsem zkopírovala zcela, druhou jsem podle vlastního nákresu vymodelovala ve stejném duchu. Liší se tvarem, okopírovaný Brancousi je protáhlá tvář tvaru kapky, druhá je kulatá. Společně tvoří umělecký celek. Tento autor mě inspiroval právě tou jednoduchostí, kterou se vyznačují jeho díla, v porovnání s přeplácaně kýčovitým „uměním“, které jsem vytvářela doposud je to do očí bijící rozdíl. V budoucnu bych se jím chtěla dále inspirovat a naučit se v prostorové tvorbě vystihovat jen podstatné linie a tvary, zjednodušovat a vypouštět obsah, který nesděluje fakta.
Posledním výrobkem, který jsem v keramickém semináři spáchala, byla soška ležícího draka. Tématicky nijak nesouvisel s hlavami, kterými jsem se zabývala doposud. Naivnost a pohádkovost mého posledního výrobku je asi zapříčiněna předešlou snahou o co největší jednoduchost. Potřebovala jsem nějak vyrovnat misky vah, kdy na jedné jsem se o něco pokoušela a na druhé jsem dělala, co umím. Jakkoliv je drak pouze hezkým kýčem, považuji ho za svůj nejlepší výrobek vzniklý v tomto kurzu. Jako jediný nic nekopíruje a je zcela výplodem mojí osobitosti.
Tento seminář zcela naplnil moje očekávání a pomohl mi se umělecky rozvinout. Ve své budoucí tvorbě budu mít na co navazovat a vím, kde hledat inspiraci. Jsem vděčná za možnosti, které se mi zde dostaly, odborné rady a možnost se realizovat.
