DIY: Vánoční svícen z objímky na žárovku

     Místo, kde bydlím, je bez přehánění squat nebo aspoň bylo, než jsem sem přišla. Můj pokoj byl vybydlenej od nějaké cigánky, ale teď je v něm hezky a útulno. Vedle je ještě jeden pokoj, kde jsem zatím měla sílu jen vyházet nejhorší bordel, vymést pavučiny, zabít asi miliardu pavouků a utřít prach. Strhaný tapety na stěnách a oloupanej strop musí počkat do jara. Při tom uklízení jsem ale našla naprosto geniální věc, starou porcelánovou objímku na žárovku. Prohledejte vaše půdy, je to takovej docela častej odpad, kterej není těžký sehnat. Když jsem ji tak držela v ruce, hned mi bylo jasný, že z toho bude hezkej svícen.

     Výroba je dost jednoduchá. Z objímky odstraníte kleštěma dráty a plíšky, chce to trochu zabrat. Poté už do toho jen strčíte svíčku a nějaký ty ozdobičky okolo. Ty tam nejsou jen pro krásu, ale svíčku v objímce trochu ukotví. Já vymyslela hned čtyři varianty s úplně obyčejných věcí, co jsem našla doma. 

     Tak jsem dala věci, která byla na vyhození, zase nové místo na světě. Hezké je, že byla určená ke svícení a zase se k němu vrátila. U mě se svátky slaví prostě undergroundově :o)

Jak užít podzim

Blogeríny teď hodně píšou o tom, jak přežít podzim. Tyhle nafrněný holky, co nic nevydržej a pořád jen přežívaj místo aby žily to mají fakt těžký. Já vidím podzim úplně v pohodě. Začíná období, kdy v chalupě roztápíme krásný velký krbový kamna, která vydávají sálavé teplo a je to moc příjemný. Uvařím si čaj, zapálím aromku, otevřu knížku a větší pohodu už si ani neumím představit. Příroda je taková unavená, ale pořád přátelská a v lese teď bývá moc krásně. Já se šla nedávno projít s bratrem a natrhali jsme si pár posledních pěkných kopřiv na kopřivovou polívku. Někdo tvrdí, že je to jarní polívka, ale kdepak- hezký kopřivy jsou pořád, stačí koukat a nebrat hned ty přerostlý příšery, co rostou u cesty. Recept je až směšně jednoduchej a tak určitě doporučuju vyzkoušet! 

1 cíba 

3 velký hrsti nasekaných kopřiv

2 hrsti ovesných vloček

1 vejce

Zakysaná smetana

5 stroužků česneku

2 litry vody

olej na smažení

sůl, pepř, muškátový oříšek, zeleninový bujón

No prostě osmažíš cíbu, hodíš tam kopřivy, spaříš je. Zaleješ vodou, , když začne vařit, hodíš tam dvě kostky bujónu ( a nebo můžeš rovnou použít vývar, když je) a vločky. Pak povaříš (stačí pár minut), vmícháš smetanu, sůl, pepř, muškát a česnek a rozklepneš vajco. V podstatě hotovson, jen je dobré to podávat ještě s osmaženým chlebíčkem na kostičky (ten můžeš taky připravit na česneku) a nebo třeba s veganskejma nudlema od Damodary.

Jo a víte, že tahle polívka se vaří už od pravěku? No fakt, jsou o tom studie, kdy zkoumali orgamický usazeniny na dnech nádob. Ale používali jiný dochucovadla, třeba místo pepře kokošku pastuší tobolku, ale princip asi zůstává pořád stejný.

Nemám ráda lidi, co nadávají na pronikání halloweenských oslav do naší kultury. Já to vidím pozitivne. U nás se tohle období opravdu chápe hrozně depresivně. Chodí se na nucený procházky na hřbitov a mluví se pořád o smrti a strachu z ní. Amíci se k tomu postavili jinak. Smrt nemůžeš porazit, tak si z ní aspoň udělej prdel. A vůbec tomu nemusíte říkat halloween, ale třeba předvečer všech svatých (tak tomu říkali v Harry Potterovi) a dělat děckám radost sladkostma je přece taky fajn. Vždyť ta výhružka Sladkost nebo lumpárna je tak roztomilá! A vydlabaný dýně, to taky musí mít každej rád! :-) Ve Všestarech (tam jak stavíme ten archeopark) udělali dokonce soutěžní výstavu. Taky si ten podzim užívají a nepřežívají! Život je moc krátkej na to, abychom mi mohli dovolit ztratit několik měsíců v roce tím, že musíme zavřít oči a něco přetrpět. 

Sbírat a hrát

Řekla bych, že jsem solidně imunní vůči všeljakým lákadlům a svodům moderního světa. Nemám žádnou nutkavou potřebu pálit si zobák při každým lehčím záchvěvu nervozity a nemám ani žádnou z těch milionu úchylek, co dneska lidi maj, třeba  závislost na řezání se/joggingu/automatech/ propichování lecčeho/sexu/alkoholu/zdravé stravě/... Ovšem trpím zcela nevinnou náklonností k hraní kartiček Magic: The Gathering.
Poprvé jsem se s nimi setkala u svýho prvního kluka, ale tehdy se mi to zdálo složité a hlavně pro mužský! Dnes, po letech, kdy už vím, že žena musí být taky trochu chlap, aby přežila ve světě plným žraloků, není problém přejímat kromě mužských povinností i mužskou zábavu. Naučit se to hrát nebylo zrovna jednoduché. Neměla jsem k tomu žádného zkušeného hráče, jen ochotného, zatím posledního kluka, který se mnou procházel ty mraky více či méně ( spíš méně) srozumitelných pravidel. Hrajeme asi půl roku  a jeho jsem vyslala do Koňákova, kde je ofiko herna, na výzvědy, ať okoukne, jak to tam funguje. Dojmy dobrý, tak snad i já se v blízkém budoucnu vydám na svůj první turnaj.

Hrozně chci, aby medžiky hrálo co nejvíc lidí!!!!
Netušíte totiž, jak je to super. Jak je to promyšlený! Jak je to poctivě udělaný! Jak se v tom můžete najít a seberealizovat! Je to vlastně strašně osobní záležitost, barva, za kterou hrajete, představuje princip, který je vám někde vevnitř blízký a v rámci barvy ještě tvoříte strategie, které víc podrthují to, co do té hry dáváte. Navíc, protože už vyšlo několik tisíc kartiček, si i mezi nimi můžete najít něco, co máte rádi. Já třeba miluju kartičky s archeologickou tématikou (jak jinak).

Můžete být koňák, lolitka, číšník, samuraj nebo já nevim co, ale vždycky je to karta pro vás, no to je supr, ny? Navíc na rozdíl od počítačových her tohle člověka nedělí od společnosti. K tomuhle tu společnost naopak potřebuje, takže se z nikoho nemůže stát samotářskej podivín... Chci, aby všichni hráli medžiky!!! :-)

Numero uno v tom, co nesnáším

      Je mi strašně líto toho kluka, co píše blog 1000 věcí, co mě serou. Když člověka sere tolik věcí, tak musí být v životě děsně nešťastnej, protože vstávat nasranej a usínat nasranej není dobrý pro duševní zdraví. Když to tak vezmu, mě na celým světě sere asi pět věcí. Dalších pár věcí mě štve, což je takovej slabší odvar od sere, ale den si tím ničit nenechám. Spousta věcí mě pak dokáže na chvíli vytočit, ale za deset minut o nich nevím. Celkově se tedy považuji za docela stabilně flegmatickou bytost o občasnými výkyvy, které jsou vyjímkou, jež potvrzuje pravidlo. Jeden výkyv přišel právě teď.
      Jakkoliv jako blogerka jsem zvykla slovně prostituovat svoje vědomí i nevědomí do bezvědomí, paradoxně nenávidím internetovou komunikaci. Je to moje numero uno mezi všemi nasranostmi světa. Nenávidím, psaní emailů, komentářů, popisků ke zboží v mém internetovém obchodě, nesnáším fóra a jejich uživatelky. Nesnáším smajlíky a to, že bez nich už dnes téměř nelze existovat. Pokud chcete vypadat jako přátelská, milá a vstřícná osoba, musíte ve svém příspěvku alespoň jednou použít smajlíka. Rozhodně ho musíte použít kdykoliv, když pokládáte otázku, která začíná PROČ. Když to neuděláte, domorodkyně na fóru vás osočí, že jste agresivní a konfliktní osoba a upadnete na fórové společenské dno. Extrémní  situace nastávájí na mimibazaru, kde jsem mezi osobami s absolutně změklým mozkem vydržela jeden den. Nyní mám dezertérské tendence i na votočvohoz. Očekávala jsem, že v mladém kolektivu, bude konverzace odlehčená, nadnesená, veselá, bez tabu a inteligentní! Ani náhodou, žádná holka zde nedokáže napsat příspěvek, aby tam tajně neukryla reklamu na svoje obnošený hadry a pak přihodí pár omluvnejch smajlíků, většinou tak do padesáti.
         Za měsíc jsem si udělala svou bezsmajlíkovou dietou zástup nepřítelkyň a téměř zruinovala svoje už tak nefungující kšefty. Pomalu se učím sem tam toho ksichta plácnout, ale je to tak, tak tupý! Bohužel kydat takové hlášky jako, máš moc krásné zboží, moc krásnej avatar, miluju tvůj fashion blog, pojď budeme nejlepší kamarádky! se asi nenaučím nikdy...

Co má smysl?

         Jsem mladá a zní mi divně, když prohlásím, že mě život něco naučil. Zní to vyspěle, snad až moc na dívku s teprve dvěma křížky. Já toho ale stihla opravdu dost, v šestnácti mi vyhrožovali pasťákem, v devatenácti jsem neměla daleko k tomu, abych se stala hvězdou Redtube. Dnes  dělám ženušku jednomu hajzlíkovi, kterej si mě vůbec nezaslouží, ale já ho zbožňuji, i přes to, že mě psychicky deptá.
         Ze všech karambolů, které jsem musela překonat k jakžtakž udržitelné současnosti jsem si odnesla jednu zásadu. Dělám věci, které mají smysl.
         Nevím, jestli si někdo ve dvaceti uvědomuje, jak je život krátký. Já mám ale pocit, že roky co jsem prožila byly dlouhé asi tak jako kýchnutí. Když budu mít štěstí, kýchnu si ještě čtyřikrát. Za smysluplné považuje každý něco jiného, někdo třeba politiku. spousta lidí do ni vstupuje s ušlechtilými cíli, z většiny se pak ale stanou rezignovaní cynici. Já mám touhu poznat, čím jsme a čím jsme byli, my, lidstvo, jedinci i celek. Jsme z podstaty zlí nebo dobří? Odpověď hledám ve studiu archeologie, je to nejkratší cesta k hmotné podstatě člověka. Vidím, jak je pomíjivá, nezbude z nás vůbec nic. Myšlenka ale přežívá v potomcích a generace si nevědomě předávají pozůstatky kultury napříč staletími. My to musíme poznat, my si to musíme uvědomit. Jinak tápeme a současná kultura začne upadat. Myslím, že dnes už jsme za vrcholem naší kultury a pomalu směřujeme dolů, jako kdysi, když začal upadat starověký Řím. Plynulo to z vyžilé kultury, kde nepanovala úcta k předkům. Těžko tento běh dějin zvrátit, to není v moci nikoho. Lze jej však zmírnit, nebo začít už pomalu budovat něco nového, čerstvého a nadějného - snad něco jako Asimovu Nadaci. Nejsem nijak vyjímečná, nejsem nejkrásnější ani nijak zvlášť chytrá. Nemám peníze, které bych mohla darovat hladovějícím. Ale mám zdravé  a silné ruce. Stavíme Muzeum Pravěku, vzpomínku na předky, díky kterým jsme tu dnes my. Potíme krev  a doufáme, že jednou někdo bude chtít vzpomínat na nás, na naše století helénistické, jednadvacáté...

Podzimu krásy neasi!

Na babím létě je několik krásných věcí.

            Třeba probíhající výprodej knih z knihovny za dvě káčé. Letos jsem přitáhla asi čtyřicet titulů, hlavně scífko, archeologickou literaturu, třináct detektivek od Eda McBaina v perfektním stavu a spousta Burd. Citím se trochu jako knihokolonizátor, kamkoliv přijdu a chvilku tam pobudu, tam založím knihovnu, která pak roste jako kukaččí mládě a najednou začne vytlačovat z příbytku původní obyvatele. Teď zase bydlím v novém a po tomhle výprodeji jsou další dvě police v pokoji plné. doufám, že tu dlouho vydržím, protože tolik knih by se mi stěhovat fakt nechtělo.

            Krásné jsou i narozeniny. Moje se blíží, ale dřív je má ještě moje opravářka počítačů, které říkám Delayka, páč všude chodí pozdě (delay = zpoždění). Obvykle toho vždycky hodně vypijeme a vykouříme, což by nebylo nic zvláštníhona narozeninové oslavě. Že jsme to my, tak ale většinu večera prosedíme u stavění z Lega Dupla a hraní si na Star Gate. Poznáváte? Na prvním obrázku je ještě zavřená Iris, na druhém je už červí díra.

           No a příroda. Hlavně to měkké světlo, které po celý den vypadá jako kdyby bylo pořád ráno. Nemizející opar a hřejivé barvy zorané vonící půdy. Konečně začaly růst houby, přes léto jsme se jich nedočkali. První smaženice až v říjnu, ach jo, co je tohle za pořádek...! A nebo to bahýnko. Ten zvuk mlaskavej je tak hezkej... vůbec nevím, proč to někoho pohoršuje, vždyť mlaskání u lidí je v podstatě projev spokojenosti, tak co by si bahýnko nemohlo zamlaskat, když po něm archeolog kráčí. Ráda vzpomínám na jeden povrchovej průzkum před dvěma lety. Pohorky se mi obalily bahýnkem, že každá má noha vážila bez vytáček fakt o tři kila víc. Bylo to, jako kdybych odletěla do vesmíru na nějakou planetu s vyšší gravitací. No řekněte vy nudné fešn blogeríny, kdy vy máte šanci něco takového zažít? Ó bože, jak já nenávidím fešn blogy a hlavně jejich pisatelky. Blink.

Kam v HK 3: Když jste hispter.

Od doby, co vyšel v Novým prostoru ten supr výsměšnej  a krutě pravdivej článek o hipsterech, vytahujeme s Kal-Elem tohle slůvko jako nejhorší nadávku při všeljakejch příležitostech. Pravda je, že tenhle "trendy" styl už dneska zavání snobáctvím víc, než čím jiným.

Pohromou pro hradecké hipstery bylo, když zavřeli kino Centrál,  hlavně že to podivné Café Pluje v pasáži zůstalo. Kdykoliv tam nakouknu, je to tam pořád stejně divný a plný sedmnáctiletejch milovníků undergrnoungu z řad hradecké smetánky.

Hned naproti Centrálu je kavárna Čtyřlístek. S čajem z čerstvýho zázvoru je to bašta všech intošů, kvůli bezprecedentním cenám taky všech snobáků. Co bych vám stopro doporučila, ochutnejte světlý a tmavý twin. To je bílá horká čokoláda s kopečkem čokoládové zmrzliny a nebo tmavá čokoláda s kopečkem vanilkové. Oboje je kalorická atomovka, ale úžasně lahodná. A nebo moje oblíbené cappuccino s medovou spirálou, uáááá.

Na opačném konci pěší zóny, nedaleko od mojí milované alma mater, je kavárna Salieri Café. Bože, jak tady dělají dobrou pěnu na cappuccino, to snad nemůže ani pocházet z lidských rukou. Mladí, krásní, sympatičtí a perspektivní lidé při odchodu dostanou lízátko. Zatím se mi nepodařilo vysledovat spojitost mezi dáváním dýška a dostáváním lízátek a neveřím, že tam nějaká je. Top výběr: cappuccino a teplý štrůdl!

Pro trochu odrostlejší hisptery, kteří už můžou bumbat alkohol, bude potěšující návštěva  Zelenýho zákalu, nebo, jak my už familiérně říkáme, glaukomu. Čaj si to nedávejte, to radši točenou malinovku, pokud máte zrovna antibiotika (což neduživí bledí hipsteři maj skoro pořád). Jinak zkuste něco z obrovské nabídky rumů a whisek, či teď nově i ciderů (pití cideru je strašně moderní, na to pozor, hipstři nedělají věci, co jsou v módě!). Ceny příznivé, barman zajímavej týpek a barmanka nosí podvazky a ukrutňácky krátkou šukni.

Jak je známo hipsteři necvičí, standartní hipster má ručičky jak klacíčky a  proto by se určitě měl vyhnout Drakovi a Perunovi, zcela jistě by tam dostal po držce. Ale o pajzlech zas až příště, znova, teď vypněte nás prosím, ať nebolí vás hlova.

DIY: Květinový věnec na nošení

Nahromadily  se mi zase nějaké kytičky, a tak jsem připravila krátký a jednoduchý návod, jak umotat věnec. Ono z plastových květů toho moc neuděláte, když je každý jiný, ale ve věnci se to dobře ztratí  a navíc je to tak nějak v módě nosit věnce na hlavě. Moc to nechápu, pro mě to byla vždy ozdoba dveří nebo součást divadelního kostýmu.

Co potřebujeme:
Dráty různých tlouštěk, já si připravila všechny s tím, že si budu brát podle potřeby. Všimněte si, že recykluju staré cívky! :-) Bižuterijní obruče, tu jsem použila já, dá se nahradit velmi silným drátem, který dobře drží tvar. Květy a listy plastových květin a další dekorace, šípky, bobulky. Lepící pásku. Z nástrojů nůžky a štípačky.

Z obruče namotáme dvakrát nebo třikrát a  drát přeštípneme, konce je dobré oblepit lepící páskou, aby neškrábaly do hlavy nebo se za ně nezachytávaly vlasy.

Jako první kolem dokola přichytíme listy. Já použila šlahoun popínavé rostliny, nemá vevnitř drátek a tak se dobře přizpůsobuje Obtáčíme kolem obruče a větvičky drátem, v místě spojů vícekrát.

Květy rozmisťujeme symetricky a v rámci možností proti sobě, to znamená, nedáme všechny velké na jednu stranu, nebo nedáme všechny žluté k sobě. Plastové květy se připevňují hůře než listy, drátek omotávejte okolo plastového květního lůžka, pak drží hezky. Zkuste se vyhnout tavné pistoli, lepidlo se může odlupovat,, táhnou se z něj ty tenké pavučinové provázky, které stejně nikdy neodstraníte všechny a vytváří ošklivé hrudky, které jdou jen těžko zamaskovat.

V další fázi umisťujeme šípky a ostatní dekorace. Dáváme je na místa, která působí prázdně, aby byl věnec pěkný ze všech stran. Do menších mezer, kde třeba prokukuje drát, můžeme dát drobné kuličky. Místo kuliček se dají použít i korálky, ale vybírejte s citem, k plastovým květům se třeba broušené ohňovky moc nehodí.

Věnec v podstatě vznikl ve čtyřech fázích, Tvoření obruče, omotávání listím, přidání květů a přidání dekorací. Určitě nezkoušejte dávat listy, květy a šípky s kuličkami najednou, buď by vám nevyšel materiál a nebo by mohl být věnec nevyvážený a nesouměrný s někde se odhalující drátěnou konstrukcí.

Mno a takto vypadá můj finální výtvor. Byla to brnkačka a za 45 minut jsem měla hotovo. Teď ho mám pověšený na rámu obrazu, ale určitě ho na něco využiju, buď v divadle, karnevalu, masopustu, či tak. :-)

Říkejte mi trýznitelko

Neboť jsem znásilnila kytáru a vyplodila ve slabé chvilce cosi jako píseň. Obsahem bude asi dost nesrozumitelná pro lidi, kteří nestudují archeologii v Hradci, neboť je tam spousta odkazů na určité lidi a jejich typické znaky. Mezi náma se ale docela ujala... myslím... doufám, že mě lidi okolo jen tak nekonejšej a nedělaj, že se jim líbí, protože se bojí, že bych nezvládla pravdu :-D Nahrávala jsem to na foťák, opilá mojitem za nesnesitelně horkého letního dne. Příští hit se bude jmenovat Házím bobek na fešnblogeríny. A nebo Pavle, nežeň se!, ještě nevim, co mě vlastně sere víc a tak to musím nechat uzrát.

Fashion rustical trendy pro archeology

Milí  a drazí přátelé archeologie. Jako milovníci všeho starého, i letošní výzkumy se nesou ve znamení  nesmrtelných evergreenů!  Volte všechny přírodní odstíny v zelenohnědé škále barev. Pozor! Nepodceňujte plíživý urbanistický oranžový virus! Tento jedovatý odstín nesluší nikomu! Bohužel se ho musíme naučit milovat, neboť ho nemůžeme porazit. Kde to ovšem není nezbytné, tam se mu vyhněte, nebo vás vaši kolegové budou považovat za dezertéra, co už přešel na druhou stranu....

Jak tedy začít? Začátek je snadný, než vypilujete šatník k dokonalosti, noste věci vyřazené, které můžete jaksi dodělat. Fígl a rozdíl mezi správnými archeologickými fashion šaty a oblečením na dodělání je ten, že fashion trendy věcem ta patina užíváním sluší a dělá je ještě více trendy. U oblečení na dodělání je vidět, že to kdysi bývalo pěkné triko, které už je za zenitem svého života a chystá se odejít do tkaninového nebe.

Solidní začátek je toto! In přírodní odstín neurčité barvy a kraťasy na dodělání s velkým černým flekem od asfaltu na zadnici. Super trendy je klobouček- nemít úpal je fashion! Zdravé opálení přijde samo s probíhajícím výzkumem.

Tento model je již o kategorii výše. Nejlepší možná volba, když se nemůžete rozhodnout, který odstín zelené nebo hnědé si vezmete, je sáhnout po vojenským maskáčích. Pokud se vzhlížíte v kapacitách v oboru, jako je třeba Lara Croft, volte bílá nebo černá trika, vždy obepnutá, aby vynikaly svaly a ramena. Věřte, že u archeoložek jsou svaly sexy! Co se týká mladíka na fotce, je vidět, že se v prostředí přehlídkových výkopů pohybuje již dlouho. Tento košilový outfit je dokonalý a very trendy.

Nejdokonaleji to ovšem zvládají němí účastníci, kteří jsou v módě tak zběhlí, že jsou trendy jen tak mimoděk. Tento minimalistický styl je velmi těžko napodobitelný a doma to prosím raději nezkoušejte. K této úrovni módního chápání člověk dozrává jaksi časem a není radno to uspěchat. Můžeme si však vzít pravdivé a nesmrtelné ponaučení, méně je někdy více.

Nyní si ukážeme, jak to vypadat nemá. Ošklivý oranžový mor je tak zoufale bez nápadu! Archeologové jsou ve své podstatě jedinečné, kreativní a romantické duše a tak je zcela proti přírodě nutit je nosit nenápaditou, ale nápadnou pytlovitou uniformu ohyzdné barvy. Oranžový mor pohltí i vše pěkné, co si ráno vzal mladý archeolog s vkusem na sebe. Je to nicota co ničí naše individuality a to je špatně.

Závěrem bych vás chtěla ujistit, že dopustíte-li se nějakého netrendy módního prohřešku, nic se neděje. Paní ze třetí fotky je nad věcí a rozhodně se neurazí (na rozdíl od lidí v mhd, kteří si vás cestou z práce budou prohlížet). A pamatujte, že nejlepším doplňkem nejen na výzkumu, ale i kdekoliv jinde, je upřímný úsměv s trochou toho srdíčka!

 P.S.: I když celý den trávíme v příkopu a vracíme se domů špinavé, což neovlivníme, můžeme se vracet voňavé, to se ovlivnit dá (teda pokud nemáte zrovna blbej den a neposere vás kráva). Každý trendy archeolog používá deodorant a voňavý šampon na vlasy!

*Poslední fotka od Homo Součkynensis, danke!

Semo tamo okolo a zase zpátky

Taky vás ten krásnej žlutej vřed na nebíčku úplně nabíjí? Já jsem tak nějak docela k nezastavení. A když se mi unaví tělo, tak aspoň klapačka mi ještě jede, dokud nepadnu a neusnu vyčerpáním. Je mi docela líto, že tohle svoje kypění energie neumím usměrnit k něčemu užitečnému, třeba pletí té džungle na zahradě. Místo toho dovádím v bazénu, že už jsem stihla proděravět dvě nafukovací lehátka. A taky hodně cestuju, jsou místa, kam mám chuť jezdit nejmíň jednou týdně, ale standartně se tam dostanu jednou za rok. Teď jsem byla s bandou archeologů na jižní Moravě a překvapivě to tam bylo zase krásné.

Převeleaktivně jsem všechno točila, ale z patnácti minut videa byly použitelné jen tři, zbytek byl vinetizován  rybízákem a Bůh ví, čím dalším. Jo a ještě poselství budoucím generacím! Jděte na bobrůfky, letos jich je mrtě hafo moc.

Dřeme se jako koňové pro další generace

Je jasné, že ze mě nevroste nějaká fiflena, moje vejška mě připravuje na to, že asi nebudu mít po studiu práci a tak nás učí makat s lopatou, krumpáčem a rejčem! Máme praxi ve Všestarech, jak je ten archeopark. Teď se to tam dělá všechno nový a až to bude, bude to skvělý, nejdřív na tom ale třicet studentů archeologie musí vypotit krev jako stavební oběť. Jak mi se tam nadřeme, to není možný! Všichni máme mozoly a spálený celý tělo, protože makáme i přes poledne na tom největším slunci. Už jsem tam solidně zhubla a i se opálila do plavek a čekám, že na konci prázdnin, po všech výzkumech a brigádách, budu zas hubená jak lunt, jestli se rovnou neztratim :-D Děláme práci, co by normálně dělal bagr, třeba rozhazování hromad tvrdýho jílu, ale za bagr se platí, za nás ne! I když tuhle jsem stála na jedné hromadě a rejčem jsem jí zvrchu klátila. Vždycky jsem u toho vyšpulila zadek, jak jsem se musela zapřít a všiml si toho takovej vobšourník v bagru a tak mi to za zamrkání rozházel a zadarmo :o) Kdyby tak tohle uměly všechny spolužačky, měli jsme to už dávno hotový! :-) Jediný, co mě drží při životě je vidina, jak tam jednou přivedu svoje děti a řeknu jim, jak jsem to stavěla vlastníma rukama a málem tam nechala duši....

Retro Pedro a jeho rotokolo

Hradec leží z větší části na přívětivé rovince a tak tu skoro jako v Nizozemí každý jezdí na kole. Do školy se tak dostanu rychleji než s MHD a navíc se aspoň hýbu, v paneláku moc vyžití není. Já mám staré kolo po mamce, které dvacet let leželo na půdě. Kola se tu dost kradou, tak kdo by si sem bral něco nového, to si nechávám u nás v Krolandu, na ty kopečky. Teď u úterý, jak byl státní svátek jsme se s Kal-Elem hecli a celou tu starou plečku jsme rozebrali na prvočinitele, přestříkali na červeno rám, blatníky a vyrobili celkem solidní základ pro parádní retro kolo. Ještě je potřeba někde sehnat proutěný košík, místo ten vošklivosti co mám teď. Až tu bude v létě divadelňák, bude tam určitě zase ten prima košíkářskej stánek jako loni a tak jim dám vydělat. Zatím mě napadlo, že bych tam mohla udělat velkou mašli :-)

A v plánu je je pokrečovat v tomto duchu, už háčkuju, už háčkuju...! :-) 

Muž a jeho nemotorové dvoustopé vozidlo

Kal-El mi poslední dobou chodí domů pořád utahanej. Pořídil si to bláznivé prkýnko, které bylo moderní před dvaceti roky na západě a deseti u nás, a jezdí na něm  několik hodin denně. Jak ale můžete soudit podle vysoko vytažených bílých ponožek, můj muž skutečně totálně zaspal devadesátky. Mě se to ale líbí, je tak nepřehlédnutelný a svůj...<3 Byla jsem s ním na prkně už třikrát, jezdit už umím, ale na ty jeho trýčky se mám moc ráda, než abych je zkoušela. U kluka to nevadí, když má omlácené holeně a odřená kolena, mě by se to ale ke střevíčkům a sukýnce moc nehodilo :-)

DIY: Sichr náhrdelník

Nepřipadám si jako nějak zvlášť velký alternativec a nevím, proč mám tak ráda  nezvyklé věci, co si sama vyrobím. Asi je to v tom, že mám neposedný ruce :-) Už nevím, z kterého webu jsem si stáhla tenhle obrázek, ale předevčírem jsem si nakoupila pět balíčků sichrů a vyrobila si taky jeden. Kal-El byl nadšenej:-)
Tenhle je ten, co jsem někde našla...

A tenhle jsem vyrobila...

Kočka jménem Kočka II.

Tom Morello a Tommy Iommi jamují v Hradci na lavičce

Jmenovky pro radost

Vytvořila jsem jmenovky na dárky. Měl to být prototyp výrobku, který jsme chtěly zařadit do našeho internetového obchodu, každopádně jsme se rozhodly nakonec neprodávat, však ono by to stejně moc nevyneslo. Tak tedy, tady necháván na stáhnutí každému, komu se to líbí a udělá to radost:-)

Podle těchto roztomilých kresbiček jsme ale vyrobily keramické obrázky,

 které si můžete prohlédnout u nás na fleru.