Když mi bylo čtrnáct, utrácela jsem strašný peníze za gotický hadry, vypadala jsem jako Samara, válela se v Olšanech po hrobech a za symbol mužství jsem považovala dlouhý vlasy a špičatý zuby :-). Shrnuto, podtrženo, byla jsem trapná. Letos jsem se jela projet v HK o dušičkách na hřbitov taky, ne však rušit mrtvé, ale prostě jen do přírody, něboť v HK mají jedinečný lesní hřbitov. Skutečně je to les, ne pouze pár vzrostlých stromů mezi hroby, chodíte po úzkých cestičkách jako vyšlapaných od lesní zvěře mezi borůvčím a borovicovým náletem, tu a tam mezi mechem vykukuje malý náhrobek, připomínající spíš keltskou stélu. Nyní o svátku mrtvých byl každý hrob prozrazen květináčem listopadek a několika mihotavými plamínky svíček. Už mě nevzrušuje žádná umrlčí romantika jako před pár lety, ale spousta malých detailů v lese, mohylky a stavby z kamínků, kteří tvoří celek vypadající jako tisíce domečků pro skřítky :-)
Jako nedůstojné a urážlivé jsem shledala letáky Vesmírných lidí, které ležely skoro na každém hrobě a snažily se nám vnutit, že jsme očipováni ještěry z pekel. Dost hloupý způsob reklamy, tedy. Každý který jsem viděla jsem sebrala a nakonci procházky jsme jich s Kal-Elem měli pěknou hromádku. Smutně však připouštím, že to očipování je možná reálná hrozba.
Žádné komentáře:
Okomentovat