Co má smysl?

         Jsem mladá a zní mi divně, když prohlásím, že mě život něco naučil. Zní to vyspěle, snad až moc na dívku s teprve dvěma křížky. Já toho ale stihla opravdu dost, v šestnácti mi vyhrožovali pasťákem, v devatenácti jsem neměla daleko k tomu, abych se stala hvězdou Redtube. Dnes  dělám ženušku jednomu hajzlíkovi, kterej si mě vůbec nezaslouží, ale já ho zbožňuji, i přes to, že mě psychicky deptá.
         Ze všech karambolů, které jsem musela překonat k jakžtakž udržitelné současnosti jsem si odnesla jednu zásadu. Dělám věci, které mají smysl.
         Nevím, jestli si někdo ve dvaceti uvědomuje, jak je život krátký. Já mám ale pocit, že roky co jsem prožila byly dlouhé asi tak jako kýchnutí. Když budu mít štěstí, kýchnu si ještě čtyřikrát. Za smysluplné považuje každý něco jiného, někdo třeba politiku. spousta lidí do ni vstupuje s ušlechtilými cíli, z většiny se pak ale stanou rezignovaní cynici. Já mám touhu poznat, čím jsme a čím jsme byli, my, lidstvo, jedinci i celek. Jsme z podstaty zlí nebo dobří? Odpověď hledám ve studiu archeologie, je to nejkratší cesta k hmotné podstatě člověka. Vidím, jak je pomíjivá, nezbude z nás vůbec nic. Myšlenka ale přežívá v potomcích a generace si nevědomě předávají pozůstatky kultury napříč staletími. My to musíme poznat, my si to musíme uvědomit. Jinak tápeme a současná kultura začne upadat. Myslím, že dnes už jsme za vrcholem naší kultury a pomalu směřujeme dolů, jako kdysi, když začal upadat starověký Řím. Plynulo to z vyžilé kultury, kde nepanovala úcta k předkům. Těžko tento běh dějin zvrátit, to není v moci nikoho. Lze jej však zmírnit, nebo začít už pomalu budovat něco nového, čerstvého a nadějného - snad něco jako Asimovu Nadaci. Nejsem nijak vyjímečná, nejsem nejkrásnější ani nijak zvlášť chytrá. Nemám peníze, které bych mohla darovat hladovějícím. Ale mám zdravé  a silné ruce. Stavíme Muzeum Pravěku, vzpomínku na předky, díky kterým jsme tu dnes my. Potíme krev  a doufáme, že jednou někdo bude chtít vzpomínat na nás, na naše století helénistické, jednadvacáté...