Poprvé jsem se s nimi setkala u svýho prvního kluka, ale tehdy se mi to zdálo složité a hlavně pro mužský! Dnes, po letech, kdy už vím, že žena musí být taky trochu chlap, aby přežila ve světě plným žraloků, není problém přejímat kromě mužských povinností i mužskou zábavu. Naučit se to hrát nebylo zrovna jednoduché. Neměla jsem k tomu žádného zkušeného hráče, jen ochotného, zatím posledního kluka, který se mnou procházel ty mraky více či méně ( spíš méně) srozumitelných pravidel. Hrajeme asi půl roku a jeho jsem vyslala do Koňákova, kde je ofiko herna, na výzvědy, ať okoukne, jak to tam funguje. Dojmy dobrý, tak snad i já se v blízkém budoucnu vydám na svůj první turnaj.
Hrozně chci, aby medžiky hrálo co nejvíc lidí!!!!
Netušíte totiž, jak je to super. Jak je to promyšlený! Jak je to poctivě udělaný! Jak se v tom můžete najít a seberealizovat! Je to vlastně strašně osobní záležitost, barva, za kterou hrajete, představuje princip, který je vám někde vevnitř blízký a v rámci barvy ještě tvoříte strategie, které víc podrthují to, co do té hry dáváte. Navíc, protože už vyšlo několik tisíc kartiček, si i mezi nimi můžete najít něco, co máte rádi. Já třeba miluju kartičky s archeologickou tématikou (jak jinak).
Můžete být koňák, lolitka, číšník, samuraj nebo já nevim co, ale vždycky je to karta pro vás, no to je supr, ny? Navíc na rozdíl od počítačových her tohle člověka nedělí od společnosti. K tomuhle tu společnost naopak potřebuje, takže se z nikoho nemůže stát samotářskej podivín... Chci, aby všichni hráli medžiky!!! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat