Plýtvání papírem

Původní nadpis tohoto článku měl být Nejdementnější časopis. Ale nejsem naivní a věřím, že určitě existuje ještě nějaké zbytečnější periodikum než je InStyle magazín. Ke svému štěstí nemám tolik smůly, aby se mi dostalo do rukou.

Jedno číslo InStyle jsem si náhodou koupila v Hradci na nádraží, když jsem si zapomněla knížku do vlaku, přece jen jedu dvě hodiny a nepromarním to koukáním z okýnka. 

Takže, za 50kč jsem si mohla přečíst - MOMENT! - tak u toho se zastavíme, v časopise vlastně není co číst. Je napráskanej fotkama celebrit u nichž jsou popisky. A nejdelší souvislý text? Tak to jsou reklamy, na kosmetiku, služby a podobně. Jako malá jsem vybírala knížky podle toho, kolik tam bylo obrázků, ještě jsem neuměla moc číst a tak mi obrázky pomáhaly přelouskat celou knížku. Čtenářky InStyle se to pravděpodobně nenaučily dodnes. 

Víte proč jsem tak hnusná a nabroušená na jeden v celku neškodný, ač pitomý časopis? Protože mi vzal životní iluzi. Myslela jsem si, že bych taky někdy v budoucnu třeba mohla být in stajl, ovšem "články" typu ,,To musíte mít!" , kde nejsou levnější boty než za 13 000kč a  šaty začínají tak na 40 000kč, mi jasně naznačily, že pro chudou plebejskou krev není ve světě módy místo. A tak stahuji ocas mezi nohy, zalézám do boudy, ale štěkám, štěkám, štěkám! 

Nikdy jsem si nepřipadala špatně oblečená, ač moje oblečení je z 50% zděděný, ze 40% ze sekáče a až těch zbývajících 10% jsem si koupila v normálním obchodě, ale vždy jen ve slevě. Moje trika stojí max do 150kč. Dražší věc by mi ani nedělalo radost nosit! Kristova noho, když jen pomyslím, že někdo si koupí šaty za čtyřicet táců! Vždyť za čtyřicet tisíc já žiju půl roku na škole se vším všudy! Jídlo, kultura, knížky, činže!

Popravdě nevím, jestli se mi víc hnusí  povrchní časopis nebo to bezduché pozlátko, za které lobbuje. Ach jo, když si představím, že jsem za těch padesát káčé mohla mít nový boty nebo kabelku... škoda, že se na časopisy nevztahuje zákon o reklamaci!