Ohlasy na shlédnutá umění
Není možné se vyhnout návštěvě galerie moderního umění, pokud delší dobu pobýváte v Hradci. Po nadšených referencích kolegů jsem plna očekávání navštívila tuto moderní budovu, jen zdánlivě nezapadající do archaického půvabu gotického náměstí. Samotná budova je zcela jistě umění. Ačkoliv byla postavena v duchu funkcionalismu jako bankovní dům, dnes slouží perfektně prostorám galerie díky průchozím sálům a geniálnímu rozvedení světla prosklenou střechou. Obzvláště okouzlující architektonický prvek jsou pak všudypřítomné vitráže, které z šedivé budovy tvoří útulný stánek duchovního dědictví.
Samotná expozice je do čtyř pater rozmístěna chronologicky. V přízemí převažuje romantismus a impresionismus, avšak pozornému návštěvníkovi neuniknou díla autorů, kteří svým stylem už jaksi předběhli domu a posunuli se dál, například k surrealismu nebo expresionismu. Druhé patro je stále ještě velmi podobné druhému, ubývají témata krajinek, tématicky je zastoupeno spíše město, které je bezútěšné. Zde jsou výjimkou naopak romantičtí autoři. Třetí patro je už téměř aktuální, neboť se jedná o 20. století.
V prvním sále ve směru prohlídky ještě vidíme náznaky impresionismu, stále častěji se však jemné tahy mění v agresivní a rychlou malbu, někdy vedoucí až k naprosté improvizaci v podobě abstraktního expresionismu. Typický je zde i kubismus a surrealismus. Děl od Dalího se nedočkáme, uchvátilo mě však plátno od české malířky Toyen, nebo děsivě nekonkrétní malby Medkovi. Opravdoví znalci žasnou nad dílem Emila Fily, já však žasnu nad částkami, které jsou sběratelé ochotni za jeho plátna dát. Významným českým malířem tohoto století byl také Josef Čapek. Ačkoliv se angažoval v umělecké skupině Mánes, jeho dílo se na Mánesovu poetičnost odkazuje jen velmi povrchně, ne-li vůbec.
Čtvrté patro je podkrovní, proto zde jsou výstavní prostory nejmenší. Obsahově je velmi aktuální a také nejčastěji obnovováno. Téměř při každé návštěvě je zde možné vidět nějaký nový exponát. Pro 21. století je typické zvláštní použití materiálů, autoři časti experimentují s recyklací a neobvyklostí zpracování. Nepotřebujete plátna, aby jste vytvořili umění, to už dnes vzniká i z lamina, novin, odpadků a šrotu.
Ve vnitřních ( nebo podzemních?) prostorách nově zrekonstruovaného hradeckého pivovaru se mimo jiné nachází i Galerie Vladimíra Preclíka.Pro návštěvníky GMU je vstup zdarma, což byla jedna z motivací, proč si na tuto galerii udělat čas. Vladimír Preclík se zabýval zejména prostorovou tvorbou, nejčastěji využitým materiálem bylo dřevo, neboť se vyučil uměleckým řezbářem. Od zdobených barokních rámů se však velmi rychle přeorientoval na abstraktní sochařinu. Jeho samotná díla jsou zvláštně dětsky hravá a onu hravost podtrhuje autorova schopnost svou tvorbu vtipně pojmenovávat. Správně zvolený název dá najednou dřevěnému kýči nápad a smysl a uměleckou podstatu. Ráda vyzdvihnu dřevěnou skulpturu, která vypadá jako ústa, ale vevnitř je vypolstrována kožešinou, autor toto nazval ,,Nekousavě kousati“, což je bezesporu povedený vtip. Tato malá galerie má i vnější prostory, kde jsou jeho mohutná díla, některá i z plechu a drátů a lze je vidět i ze samotného pivovarského náměstí předkloněním se do dvora.
Věřili byste, že tohle je Fila? Ano, skutečně. Bývala doba, kdy se na jeho obrazy docela i dalo koukat.
Žádné komentáře:
Okomentovat